Námět známky
motiv historické plynové lampy
Veřejné osvětlení v ulicích Prahy se poprvé objevilo v roce 1623, kdy byla pražským měšťanům uložena povinnost v případě napadení města zapálit smolné věnce ve smolných koších. O sto let později už byly hlavní pražské ulice vybaveny pouličními olejovými svítidly. Roku 1838 začala jednání vedení města o nahrazení zastaralých lamp na olej či petrolej osvětlením plynovým. Prvních 200 plynových hořáků se v Praze rozzářilo 15. září 1847. Této události předcházelo v prosinci roku 1844 přijetí projektu Vratislavské plynárenské společnosti vedením města Prahy. Tato společnost se zavázala po dobu 20 let osvětlovat 66 ulic a náměstí na Starém Městě, 27 ulic na Novém Městě a 21 ulic a náměstí na Malé straně. Po vypršení jejího monopolu na dodávky plynu byla v dubnu roku 1866 uvedena do provozu pražská obecní plynárna na Žižkově, zřízena přímo magistrátem. V roce 1871 bylo v Praze nainstalováno 2 598 plynových lamp. Ještě v roce 1940 v Praze svítilo více než 9 tisíc svítilen na plyn. Jako poslední byly na elektřinu převedeny osmiramenné stožáry na Hradčanském náměstí a v Loretánské ulici v dubnu 1985. Po 17 letech se ale plyn do pražských ulic vrátil. První plynové lampy se tak objevily v Michalské ulici na Starém Městě, dále v uličkách Starého Města nebo například v Celetné ulici a na Staroměstském náměstí.
Známka je vydána v úpravě tiskového listu i známkového sešitku s 8 známkami a 4 kupóny.
Způsob tisku
rotační ocelotisk kombinovaný hlubotiskem