Námět známky
0931 — parní lokomotiva „SEDMA“
V roce 1917 vyjela z bran První Českomoravské továrny na stroje v Praze lokomotiva 354.7152, tehdy pod označením kkStB 429.1996. Lokomotivy této řady navrhl slavný rakouský konstruktér parních lokomotiv Karl Gölsdorf (1861 – 1916). Celkem jich bylo v letech 1909 až 1917 vyrobeno v rakouských lokomotivkách 380 kusů ve třech sériích. První dvě série se sdruženým parním strojem, poslední série 197 lokomotiv již s dvojčitým parním strojem a pístovými šoupátky. V roce 1918 převzaly ČSD do svého parku 152 lokomotiv všech tří sérií, které označily řadou 354.7. Od roku 1926 byly lokomotivy postupně rekonstruovány a sjednocovány na dvojčité. Tím bylo dosaženo zvýšení výkonu o 10 % na 898 kW, tj. 1220 koní. Spolehlivě sloužily v osobní dopravě a pro dobré chodové i kotlové vlastnosti byly v provozu velmi oblíbené. Během provozního života se lokomotivy řady 354.7, přezdívané „sedmy“ dostaly do řady výtopen v Čechách i na Moravě.
0932 — ozubnicová lokomotiva „RAKUŠANKA“
Většina lokomotiv je stavěna s výhledem na univerzální použití v rámci železniční sítě. Jsou však situace, kdy jsou lokomotivy stavěny pro konkrétní trať. Mezi tyto případy patří i ozubnicová trať z Tanvaldu do Kořenova v Jizerských horách. Vzhledem k nutnosti překonat na krátké vzdálenosti výškový rozdíl 235 metrů musela být trať vedena ve značném sklonu až 58 promile. Proto byla trať postavena jako ozubnicová s dvoulamelovou abtovou ozubnicí. Provoz na trati byl zahájen 30. června 1902. Již v předstihu byly roku 1901 postaveny tři speciální parní ozubnicové lokomotivy rakouské řady 169 v lokomotivce ve Florisdorfu u Vídně. Ty dosloužily na přelomu 50. a 60. let 20. století jako řada 404.0 ČSD. Poslední z nich, lokomotiva 404.003, je zachována ve sbírce Národního technického muzea. ČSD proto od poloviny 50. let řešily, jaké nové lokomotivy objedná pro své dvě ozubnicové tratě v Čechách a na Slovensku (trať Tisovec – Pohronská Polhora). Jelikož československý průmysl se odmítl zabývat vývojem a stavbou malé série čtyř motorových ozubnicových lokomotiv, byly uvolněny devizové prostředky na jejich nákup v tehdejší kapitalistické cizině. Volba padla opět na stejnou továrnu, která přesně před šedesáti lety postavila původní parní lokomotivy. V roce 1961 tak lokomotivka SGP Vídeň – Florisdorf dodala čtyři moderní dieselové lokomotivy s hydrodynamickým přenosem výkonu označené řadou T 426.0. Vzhledem k jejich původu se pro ně vžila přezdívka „Rakušanky“. Lokomotivu pohání čtyřtaktní vodou chlazený dvanáctiválcový motor SGP T 12c, který má výkon 1100 koní (810 kW).7
Způsob tisku
plnobarevný ofset
Poznámka
Zakoupit lze pouze celý sešitek, nikoli jednotlivou známku.
Nominále je zastoupeno písmenem „A“, které odpovídá ceně za vnitrostátní obyčejné psaní – standard do 50 g v prioritním režimu dodání dle ceníku základních poštovních služeb.