Námět známky
Max Švabinský: Kulatý portrét, 1897; Národní galerie v Praze.
Maxmilián Theodor Jan Švabinský (17. září 1873, Kroměříž – 10. února 1962, Praha) byl českým malířem a grafikem. Velkou měrou se podílel na zviditelnění českého výtvarného umění v celé Evropě. Patřil ke generaci umělců, kteří položili základy československého moderního výtvarného umění 20. století.
O umění se zajímal již v době studií na německé reálce v Kroměříži, odkud odešel na pražskou Akademii výtvarných umění, do ateliéru Maxmiliána Pirnera. V té době tvořil perokresby s portréty českých spisovatelů a vědců. Během svého života vytvořil i několik poštovních známek a československých bankovek. Jeho díla jsou mistrovská nejen díky jeho kreslířskému umu, ale i díky jeho touze v malbě zachytit duši malované osoby či atmosféru malované scény. V roce 1900 se oženil s Elou Vejrychovou, která byla jeho inspirací i motivem mnoha obrazů. To platilo až do 1911, kdy si jeho švagr Rudolf Vejrych vzal za manželku Annu Procházkovou, do které se Švabinský zamiloval a později se s ní i oženil (1930). Právě ta ovlivnila jeho další tvorbu, především pak jeho grafickou řadu „Ráj“, kde Švabinský zcela otevřeně zachytil sám sebe a Annu v intimních pozicích. Věřil, že v umění neexistují žádné omezení a lze tvořit svobodně a bez předsudků.
Max Švabinský se kromě samotné tvorby věnoval i pedagogické činnosti a vyučoval na pražské Akademii výtvarných umění, kde byl opakovaně zvolen jejím rektorem a doživotním čestným profesorem. Byl členem spolku Mánes a zakládajícím členem Sdružení českých umělců grafiků Hollar. Masarykova universita v Brně mu udělila čestný akademický titul Doctor honoris causa, obdržel rytířský Řád čestné legie, Řád republiky.
Způsob tisku
pětibarevný ocelotisk z plochých desek v barvě žluté, fialové, červené, modré a černé