Námět známky
Názorné využití kostkového cukru v podobě ruky sladící šálek kávy či čaje
Po skončení napoleonských válek došlo ve 20. letech 19. století také v habsburské monarchii k obnově pokusů s výrobou cukru z cukrové řepy. První řepný cukrovar moderního období v západní části habsburské monarchie byl založen v roce 1829 v Kostelním Vydří u Dačic na panství Karla Maxmiliána Dalberga. V roce 1833 zřídil František Grebner s finanční podporou vídeňského bankéře J. B. Puthona rafinerii cukru přímo v Dačicích. František Grebner tak navázal na tradici cukrovaru v Kostelním Vydří. Cukrem z Dačic byla v té době zásobována jihozápadní Morava, jižní a východní Čechy a také rakouské pohraničí. Cukr se také prodával ve skladech dačické rafinérie zřízených ve Vídni, Pešti, Lvově a také v Brně. K lepšímu využití některých výrobků rafinérie cukru zřídil ředitel Jakub Kryštof Rad v roce 1841 v Dačicích výrobnu kandovaného ovoce, cukrovinek a čokolády, do které zapojil také svou ženu Julianu. Nevýhodné tvary dosud vyráběného cukru v podobě homolí, klobouků či bochníků přiměly Jakuba Kryštofa Rada k „vynálezu“ kostky cukru. Pro obchodníky i domácnosti byl totiž tvar homolí málo praktický, jelikož se homole špatně balily a při manipulaci se poškozovaly. Zároveň se při prodeji vždy nepodařilo useknout přesné množství cukru, čímž vznikal odpad v podobě tzv. drobtového cukru. Patent na výrobu kostek tak záhy zakoupilo Prusko, Sasko, Bavorsko, Švýcarsko a Anglie. Zdokonalenou formu Radova vynálezu používají rafinerie cukru na celém světě dodnes.
Způsob tisku
plnobarevný ofset