Námět známky
Bohumil Hrabal (rozený Bohumil František Kylián, 28.3.1914 v Brně) byl český prozaik, jeden z nejvýznamnějších a nejosobitějších spisovatelů druhé poloviny 20. století. Stal se nejpřekládanějším českým autorem 20. století. Narodil se v Brně-Židenicích svobodné matce Marii Kyliánové a důstojníkovi rakouské armády Bohumilu Blechovi, který se ovšem k otcovství nehlásil, proto byl pokřtěn Bohumil František. Po svém nevlastním otci, kterého si matka později vzala, dostal jméno Bohumil Hrabal.
Po maturitě na reálce, kterou s obtížemi dokončil, neboť několikrát propadl, studoval Hrabal na právnické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, navštěvoval však rovněž přednášky z dějin literatury, umění a filosofie. Vinou uzavření vysokých škol v období okupace mohl svá studia dokončit až v roce 1946. Spisovatelem z povolání se stal teprve v roce 1963. V roce 1965 se stal členem Svazu československých spisovatelů a redakční rady Literárních novin. Po roce 1970 nesměl několik let oficiálně publikovat, psal tedy do samizdatových a exilových periodik.
Roku 1975 uveřejnil, v časopise Tvorba krátké sebekritické prohlášení, na jehož základě mu bylo, částečně a pod dohledem cenzury, opět umožněno publikovat. Řada jeho děl vycházela v nakladatelství Pražská imaginace, vydávajícím Hrabala samizdatem od roku 1985. Totéž nakladatelství vydalo pod editorským dohledem Václava Kadlece v letech 1991–1997 Sebrané spisy Bohumila Hrabala v 19 svazcích.
Hrabalovy knihy byly mnohokráte úspěšně zfilmovány a obdržel také spoustu nakladatelských cen. Nejslavnější filmovou adaptací podle Hrabalova románu je jistě film režiséra Jiřího Menzela z roku 1966 Ostře sledované vlaky, který získal Oskara, cenu Americké filmové akademie za nejlepší zahraniční film. Spolu s Ludvíkem Vaculíkem, Karlem Peckou, Janem Kameníčkem, Libuší Moníkovou a dalšími tvůrci je Hrabal – především pro svou „Příliš hlučnou samotu“ – považován za pokračovatele Franze Kafky.
Za své dílo byl několikrát oceněn. Román Příliš hlučná samota získal italskou literární cenu Premio Elba – Raffaello Brignetti, maďarskou cenu I. Bethlena, za knihu Obsluhoval jsem anglického krále Národní cenu České republiky, francouzské vyznamenání Officier de l´ordre des arts et des lettres (Rytíř umění a písemnictví), za anglické vydání Příliš hlučné samoty obdržel cenu Georgie Theinera a cenu Jaroslava Seiferta za trilogii Svatby v domě, Vita nuova, Proluky. Roku 1968 obdržel společně s Jiřím Menzelem státní cenu (K. Gottwalda) za film Ostře sledované vlaky, 1989 mu byl udělen titul Zasloužilý umělec a 9. května 1996 jej jmenovali Doktorem honoris causa na univerzitě v Padově. Téhož roku získal z rukou Václava Havla medaili „Za zásluhy“.
Zemřel 3. 2. 1997 v Praze po pádu z okna v pátém patře Ortopedické kliniky nemocnice na Bulovce, ve které se léčil.
Způsob tisku
rotační ocelotisk v barvě černé kombinovaný dvoubarevným hlubotiskem v barvě šedé a světle hnědé